Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dodělej to rizoto, prosím tě...

5. 05. 2013 19:55:57
Jako vždy vařila moje máma oběd. Jako děti jsme kolem ní se sestrou tancovaly a snažily se jí pomoci. Tu nám dala máma krájet cibuli, támhle jsme škrábaly brambory. Uměly jsme to od malinka skrz skautské tábory. Dnes už to není pravda. Sestra se odstěhovala do Anglie a já do většího města. Máma zůstala na vesnici sama. Snažila jsem se za ní každé dva týdny jezdit, ale ne vždy se to povedlo. Teď mě to mrzí...

Den jako každý jiný. Ráno jsem dojela k mamince do Karlovic. Cestou jsem se stavila u nás v obchodě, protože oni na vsi nemají moc velký výběr a máma chtěla vařit rizoto. Brala jsem ji tedy lepší rýži. Ať si obě pochutnáme. Cestou jsem ještě vezla přítele na vlak. Jel na tramp s kamarády. Já měla před sebou volný víkend u mámy.

Jak jsem dojela do Karlína, máma mě uvítala tím jejím krásným úsměnem od ucha k uchu. Objala mě a pozvala dál. Daly jsme si snídani, kterou jsem taky po cestě koupila. Máma k ní uvařila kakao. Ano, to mocné kakao, kouzlo mého dětství. Klábosily jsme, jako kdybychom se půl roku neviděly. Potom jsem ji vydělala nákup z auta a odnesla dovnitř. Začala vařit.

Po chvíli se po kuchyni linula vůně kuřecího vývaru. Máma dělala výborný. Tu a tam jsem si nabrala na lžičku a pochutnávala si ještě předtím, než byl hotový. Pak jsem jen dosypala nudle a nechal jej odstát. Máma vzala rýži a začala kuchtit rizoto. Uměla ho výborně. Myšlenkami i skutky jsem se vrátila do dětských let a pomáhala jsem ji, jak to nejvíc šlo.

Když jsem ji stála za zády, počítala jsem ty stříbrné nitky v jejích vlasech. Čím byla starší, měla jich více. Naštěstí si vlasy nebarvila. Vždy říkávala, že stáří dojde samo a nemá se uměle oddalovat. Nespočítala jsem je, protože jich bylo opravdu hodně. Byla jsem i ráda, protože čím více stříbrných nitek ve vlasech, tím více dražších zkušeností ze života. A nebyly vysloveny nadarmo.

Zazvonil telefon. Maminka odmítala si pořídit mobil. Stále měla doma tu stařičkou pevnou linku. Odběhla na chodbu zvednout sluchátko a chvíli švitořila se sousedkou. Najednou se zvedla a došla za mnou do kuchyně. Ty slova si pamatuji dodnes: ,,Dodělej to rizoto, prosím, musím za Majkou, je jí nějak zle, za chvíli se vrátím." Kývla jsem hlavou a maminka odešla. Měla malinko starost o sousedku cukrovkářku.

Když jsem měla rizoto dovařené, máma tu ještě nebyla. Třeba se zakecala, říkala jsem si. Sedla jsem si do kuchyně k jídelnímu stolu a koukala z okna. Najednou zvonil zvonek. Zvedla jsem se a šla ke dveřím. Stál tam nějaký policista. Měla jsem strach. Zeptal se mě na jméno a jestli znám paní Novotnou. Ano, odvětila jsem. Vždyť to byla moje maminka. Do očí se mi draly slzy. Z jeho výrazu jsem pochopila, že se stalo něco hrozného.

Dál na to ani nechci vzpomínat. Musela jsem jít na to místo maminku identifikovat. Srazilo ji auto, když šla paní sousedce do obchodu pro mléko, protože Majce nebylo od rána dobře. U obchodu byla odjakživa nepřehledná zatáčka a snížená rychlost. Nevím, proč se dotyčný do ní vřítil jak při závodech. Maminka bohužel silnici akorát přecházela mimo přechod. Bylo to jasné.

Dodnes mi v hlavně zní ta věta. ,,Dodělej to rizoto.,, Mami, ani nevíš, jak moc ráda bych ho s tebou tehdy poobědvala...

Autor: Michaela Beránková | neděle 5.5.2013 19:55 | karma článku: 21.33 | přečteno: 838x

Další články blogera

Michaela Beránková

První čtyři měsíce mého těhotenství

Říká se, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Je tomu opravdu tak? Já si na své těhotenství nemůžu ve velkém stěžovat, ale musím narovinu podotknout, že už mi bylo i líp. Jak to všechno začalo?

23.10.2014 v 23:07 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 705 | Diskuse

Michaela Beránková

Maminko, maminko, poslouchej mě chvilinku...

Maminko, maminko, viděla jsi mě? Pan doktor mě ukazoval na ultrazvuku, tak jestli si mě nepřehlédla. Už mám nožičky a ručičky. Už i vím, co budu. Říkal ti doktor, jestli jsem Adámek nebo Amálka? Myslím, že ne, když si se dnes chvilku hrála s růžovými a následně s modrými věcmi. Jsem už velké. Už mě můžeš pomalinku i cítit. Zatím tady dělám salta, mávám ti, krmím se a spinkám. Maminko, víš, jak Tě mám rádo?

18.10.2014 v 0:26 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 636 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Uzený, nejlepší je studený

Konečně jsem dostal pořádný dárek k svátku. Kus domácího uzeného. Žádné intelektuální nabídky, jako jsou reprodukce, nebo knihy. Takové věc si kupuji sám, protože dárky tohoto druhu kupují lidé, kteří přesně vědí, co se líbí jim.

25.6.2017 v 17:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Holát

Tedy, já bych u nás chtěl být pes.

„Mámo, dneska je počasí, že by ani manželku, sorry, psa nevyhnal.“ „Tedy, to je život pod psa.“ „Život je pes a my jsme jeho štěňata.“ Když soudím podle svých zkušeností, nemohu než nesouhlasit.

25.6.2017 v 16:27 | Karma článku: 8.13 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jan Jílek

Sladké je žít

Premiéra dopadla dobře. Bylo plno a bavili jsme se dobře. Jak už to bývá, zkoušky byly hektické, občas bych zabil scénografku, když ne scénografku, tak herce.

25.6.2017 v 7:23 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 140 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Kdo by nechodil rád do kina?

Nedávno jsem někde četla, že lidi stále méně častěji chodí do kina. To pro mě je návštěva kina vždy zážitkem...

24.6.2017 v 9:57 | Karma článku: 6.67 | Přečteno: 213 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (I.)

(Povídka) Robert Bangoura sledoval z okna ubíhající kulisy římského předměstí. Kardinál propuštěný z kurie nepromluvil od chvíle, kdy nasedl do taxíku, který řídil stejně mlčenlivý společník. Poslední mohykán opouštěl Řím tiše.

24.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 752 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1087
Momentálně jsem matkou čekatelkou, od toho se také odvíjí moje tvorba. Pokud budete mít zájem, můžete mé těhotenství sdílet spolu se mnou :-)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.