Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stokilový život

26. 05. 2013 11:39:00
Jak se vám život pod rukama změní? Já jsem si toho všimla po třech letech. Už to nebylo 70 kg, ale rovná stovka. Přitom si nemůžu na život stěžovat, není pravda, že to mají boubelky složitější. Nebo to možná jen nevidím. Tady je tedy mé zamyšlení...

,,Holka krev a mlíko", napsal mi kamarád, když jsme spolu řešili nějakou akci. Je to pěkné, ale kam se poděla ta pěkná dívka? Tehdy mi bylo 16, měla jsem mahagonovou barvu vlasů, dlouhé byly po ramena. Šedé oči a neustálý úsměv na tváři. Má flegmatická povaha mi vyhovovala, protože jsem nemusela řešit problémy a vše jsem brala tak nějak s nadhledem. Kluci se po mě otáčeli, neměla jsem o ně nouzi. Neříkám, že jsem byla svatoušek, to fakt ne, ale věděla jsem, co je a není správné. I tak se jich kolem mě motalo obrovské množství a svou přirozenou tváří (moc jsem se nemalovala), jsem si omotala skoro každého. Tehdy jsem si připadala tlustá a nechápala jsem, co na mě ti kluci vidí. A kdyby jen kluci. I starší muži.

Nyní je mi skoro 22,. Za posledních 6 let jsem přibrala 40 kg. Nevím, asi to nebylo nedostatkem pohybu. Pracovala jsem v jedné restauraci jako servírka. Pořád jsem někde lítala. Moc jsem toho nesnědla, ale i tak jsem je prostě nabrala. Po čase přemýšlení, kdy mi konečně došlo, jak vypadám, nastala taková ta klasická otázka, v čem se stala chyba?

V šestnácti jsem začala brát antikoncepci. Myslím si, že již toto mi neudělalo moc dobře na váhu, navíc jsem pak po průzkumu zjistila, že po ní přibral skoro každý. Prostě má doktorka měla smlouvu s firmou a nic jiného nepsala. Ale třeba to tou antikoncepcí nebylo. Když se vrátím zpátky, co jsem v té době vlastně jedla? Nic. Jedla jsem nepravidelně a ještě kalorické věci. Ve škole nebyl čas na oběd, přestávka trvala půl hodiny a člověk ve frontě čekal nejméně 15 minut. Pak to do sebe ještě rychle naházert a fičet zase do výuky. Takže jsem v pět ráno snídala a v pět odpoledne obědvala. Super... Mezi tím nic. Dietologové a rozumní lidé se asi chytají stolu, ale poručte šestnáctileté holce. To, že opravdu musím pravidelně jíst mi došlo až ve dvaceti.

Boubelka. Už jsem se s tím smířila. Naštestí jsem se odstěhovala do Brna, protože u nás na maloměstě se oblečení ve větších velikostech kupuje těžko. Když už něco seženu, vypadá to jak na starší ženu, nejlépe důchodového věku. Hrůza. V Brně je to přeci jen trochu jiné. Skočím do obchoďáku a ve většině případů mám do deseti minut nakoupeno. Nemám si na co stěžovat. Je sice pravda, že něco v maxi velikostech nemají, ale například s volánkama na tričku bych pak vypadala jako těhotná.

Mám přítele, taky není žádný hubeňour, ale je na to přece jen lépe, než já. Miluji ho a doufám, že i on mě. Našla jsem úžasného chlapíka, který je navíc každým coulem gentleman. Prostě je to téměř idilický vztah plný lásky. Jen skrz mé studium a práci se nevídáme moc často. Dálka dělá svoje. Ale snažíme se to nějak překonat. Vždyť láska i hory přenáší. Kde kdo by mi jej mohl závidět. Taky si ho pečlivě hlídám. Navíc jsem ráda, že mou váhu nějak moc neřeší. Spíš zdravotní stránku.

Prolémy mi dělá chůze do kopce, trpí tím kolena. Za to si ale můžu sama. Jsem si raději vozila zadek výtahem a tak jsem dopadla. Poslední dobou zase chodím po schodech a je to lepší:-) Samozřejmě se najdou situace, kdy mi je váha na obtíž. Příkladem může být obouvání, různé cviky, dobíhání šaliny nebo dlouhé stání na nohách. Nicméně jsem na všem začala tvrdě makat, tak snad se doberu nějakých výsledků. S kily se mi změnila i povaha, už nejsem ta stále vysmátá puberťačka, ale skeptická potvora, co za vším vidí problém. Nebo jsem možná jen dospěla.

Snad markantní rozdíl mezi dneškem a minulostí je v zájmu opačného pohlaví. Je pravda, že každý je nyní raději kamarád, jak potencionální milenec. Budete se divit, mě to tak vyhovuje. Nevěra a jiné neduhy prostě nejsou a ani nemám důvod je řešit. Ale na opačnou stranu by mě zase potěšilo, kdyby měl o mě někdo zájem. Byť jen potencionální. V roli kamarádky je mi tedy také fajn, ale občas těm mým kočkám kámoškám závidím. Přesunula jsem se z pozice sexbomby na pozici tlusté brýlaté hlídací kamarádky. A to jsem nechtěla. Připadám si potom na obtíž.

V práci není taky vše jednoduché. Hlavně, když nějakou hledáte. Hostesky a podobné nepřicházejí vůbec v úvahu. Asistentky do kanceláří chtějí také pěkné. V inzerátech mám občas problém, že netuším, jestli je můj vzhled dostatečně reprezentativní. A většinou jej požadují. Bývala jsem telefonistka T-Mobilu (přece jen přes telefon na druhého nevidíte) a nyní prodávám v Avionu v Brně v LG. Práci jsem dostala přes kamaráda a za to mu posílám velké díky.

Shrnutí? Kila mi vadí, ale naučila jsem se s nimi žít. Samozřejmě s nimi bojuji, alespoň tak, aby pořád nepřibývala, ale snažím se, aby také trochu ubývala. U mě jde spíš o komplex z přebytečných kil. Na základní škole tlusťochy šikanovali, na výšce už je to každému jedno. Pokud se mnou nespí. A já to neřeším, jen když se mrknu do zrcadla....

(Prosím, nechci, abyste hned soudili boubelky, že si za to můžou samy, já asi jo, ale chtěla bych se vyhnout pod článkem handlivé diskuzi a hádání se, jestli a co je pravda a jeslti jsou hezké nebo ne. Šlo mi jen o to informovat, jaký takový život může být, jaké má kouzla a úskalí. Věřím, že iDnes čtou inteligentní lidé a neodsoudí mě hned na začátku.)

Autor: Michaela Beránková | neděle 26.5.2013 11:39 | karma článku: 20.84 | přečteno: 1499x

Další články blogera

Michaela Beránková

První čtyři měsíce mého těhotenství

Říká se, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Je tomu opravdu tak? Já si na své těhotenství nemůžu ve velkém stěžovat, ale musím narovinu podotknout, že už mi bylo i líp. Jak to všechno začalo?

23.10.2014 v 23:07 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 705 | Diskuse

Michaela Beránková

Maminko, maminko, poslouchej mě chvilinku...

Maminko, maminko, viděla jsi mě? Pan doktor mě ukazoval na ultrazvuku, tak jestli si mě nepřehlédla. Už mám nožičky a ručičky. Už i vím, co budu. Říkal ti doktor, jestli jsem Adámek nebo Amálka? Myslím, že ne, když si se dnes chvilku hrála s růžovými a následně s modrými věcmi. Jsem už velké. Už mě můžeš pomalinku i cítit. Zatím tady dělám salta, mávám ti, krmím se a spinkám. Maminko, víš, jak Tě mám rádo?

18.10.2014 v 0:26 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 636 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Holát

Tedy, já bych u nás chtěl být pes.

„Mámo, dneska je počasí, že by ani manželku, sorry, psa nevyhnal.“ „Tedy, to je život pod psa.“ „Život je pes a my jsme jeho štěňata.“ Když soudím podle svých zkušeností, nemohu než nesouhlasit.

25.6.2017 v 16:27 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 109 | Diskuse

Jan Jílek

Sladké je žít

Premiéra dopadla dobře. Bylo plno a bavili jsme se dobře. Jak už to bývá, zkoušky byly hektické, občas bych zabil scénografku, když ne scénografku, tak herce.

25.6.2017 v 7:23 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 139 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Kdo by nechodil rád do kina?

Nedávno jsem někde četla, že lidi stále méně častěji chodí do kina. To pro mě je návštěva kina vždy zážitkem...

24.6.2017 v 9:57 | Karma článku: 6.67 | Přečteno: 210 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (I.)

(Povídka) Robert Bangoura sledoval z okna ubíhající kulisy římského předměstí. Kardinál propuštěný z kurie nepromluvil od chvíle, kdy nasedl do taxíku, který řídil stejně mlčenlivý společník. Poslední mohykán opouštěl Řím tiše.

24.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 750 | Diskuse

Jan Jílek

Čtu opravdu, co čtu?

Včera. Divadelní zkouška v malém, příjemném sálu a nakonec zajímavá diskuse, která strhla všechny účastníky. Hrajeme dnes.

24.6.2017 v 3:05 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 379 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1087
Momentálně jsem matkou čekatelkou, od toho se také odvíjí moje tvorba. Pokud budete mít zájem, můžete mé těhotenství sdílet spolu se mnou :-)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.