Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život s chytrým telefonem

3. 02. 2014 15:53:00
Ráno vstát, zkontrolovat emailovou schránku, poslat smsku kamarádce, mrknout na účet, jestli už nedošla výplata. Pokud došla, omrknout slevy a vyrazit do práce a následně do města. Takhle běžně začíná můj den s chytrým telefonem.

Jako by to čert nechtěl. Milovaný telefon odpochodoval do křemíkového nebe a mě zbyla má stařičká Nokia do doby, než si vyberu nějakého jiného křemíkového kamaráda. Bez chytrého telefonu jsem jako bez ruky. Jako kdyby mi někdo cvaknul přívodní kabel informací, vypojil internet. Jako moc vlastně chytrý telefon ovlivňuje můj život?

Dnes je tomu třetí den. V podstatě jsme za posledních 72 hodin zjistila, že jsme naprosto líný člověk. Na zůstatek jsem se byla dívat v bankomatu, kvůli úplnému znění emailu zapínám notebook. Alespoň, že ten funguje. S úsměvem na rtech vzpomínám, jak mi kdysi stačil růžovoučký Ericsson s anténou. Tehdy jsem nic nepotřebovala, emailová schránka byla pro mě, jako pro třináctiletou dívku, zbytečností, ačkoli jsem určitě nějakou vytvořenou již měla. Účet u banky mi nic neříkal, kapesné jsem dostávala od mámy a Facebook byl v plenkách. Populární Pokec a podobné stránky jsme sjížděli v počítačové učebně na ZŠ.

Čím jsem byla starší, tak jsem měla více potřeb. Máma pořídila internet i domů. Samozřejmě čas letěl a tím se zlepšovala i mobilní technologie. Internet v mobilu byl ve formě wapu a wapové stránky už se alespoň malinko podobaly těm internetovým. Ani nevím, kdy přišla ta chvíle, kdy jsem přišla do styku s chytrým telefonem, a jaký typ za něj vůbec považovat. Jestli už i manažerskou Nokii E51, nebo až můj první model s Androidem. Člověk chvíli zkoušel a pak si našel své aplikace.

Nastala éra iPhonu. Psal se rok 2008. Já měla telefon s Androidem až v roce 2011. Ale pamatuji si, jak s kamarádka pořídila první dotykovou Nokii, jak jsme ji všichni záviděli. Nicméně Android mi ukázal svou použitelnost až na vysoké škole. Komu by se chtělo po ránu zapínat počítač kvůli kontrole zůstatku, poslání pár emailů a kontrole příspěvků na sociální síti? Fotky z večírku stahovat z fotoaparátu a teprve je přidávat na Facebook? Ne, když to můžu udělat rovnou na akci, či hned po ránu, ještě v pohodlí mé postele.

Jenže jak jsem psala, miláček se rozbil. Nebyl zrovna levný a o to je to horší. Ze školy jsem jela rovnou do města a hledala vhodný bankomat, který by mi prozradil můj zůstatek účtu. Následně jsem hledala kavárnu s wifi připojením, protože jsem potřebovala napsat email. A taky přečíst si zprávy. Následně jsme se zvedla, šla pokecat za kamarádkou do obchodu, protože jsem se nedostala na Facebook, vzala si katalog se slevami, podívala se na papírový jízdní řád a odjela do práce.

Tudíž, jak by asi vypadal můj den bez moderních technologií? Asi takhle. Ráno se probudím, uvařím si kávu. Mrknu na lednici, kde mám vypsané odjezdy autobusů z nejbližší zastávky. Vím, že na každý autobus navazuje šalina a ta mě odveze v podstatě kamkoli, protože Brno už znám. Zaskočila bych za kamarádkou do obchodu a zeptala se jí, co je nového. Následně bych pokračovala do papírnictví pro dopisní papíry a obálky, naspala pár dopisů a utíkala bych na poštu. Cestou bych se zastavila v bance zeptat se na zůstatek účtu a počkala si řadu pro výběr hotovosti. S papírovou mapou v ruce bych hledala nově otevřený obchod, nakoupila bych a šlapala na autobus. Na zastávce bych zjistila odjezd autobusu do práce. Potom bych si skočila na oběd a na zastávku zjistit další následný odjezd. Teď bych tam již počkala. Dojela bych do práce. Půlku dne bych vypisovala ručně účetnictví. Po práci bych se zase mrkla na papír s autobusy a uháněla domů.

No, nemám to takhle o hodně jednodušší? Ale na druhou stranu, hledět celý den jen do telefonu? Jsem líná ujít pár metrů k bankomatu. Ušetřila jsem sice spoustu času, ale o to udělala méně kroků a ničila si zdraví. A to nemluvě o nakupování na internetu z pohodlí domova. Dobře, sice jsem musela jen 80x kliknout, za to jsem neudělala žádný jiný pohyb a ještě se u toho hrbím. Kamarádce raději napíšu email, než abych za ní šla a osobně s ní promluvila. Protože půlku věcí za mě udělá telefon...

Autor: Michaela Beránková | pondělí 3.2.2014 15:53 | karma článku: 10.71 | přečteno: 980x

Další články blogera

Michaela Beránková

První čtyři měsíce mého těhotenství

Říká se, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Je tomu opravdu tak? Já si na své těhotenství nemůžu ve velkém stěžovat, ale musím narovinu podotknout, že už mi bylo i líp. Jak to všechno začalo?

23.10.2014 v 23:07 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 705 | Diskuse

Michaela Beránková

Maminko, maminko, poslouchej mě chvilinku...

Maminko, maminko, viděla jsi mě? Pan doktor mě ukazoval na ultrazvuku, tak jestli si mě nepřehlédla. Už mám nožičky a ručičky. Už i vím, co budu. Říkal ti doktor, jestli jsem Adámek nebo Amálka? Myslím, že ne, když si se dnes chvilku hrála s růžovými a následně s modrými věcmi. Jsem už velké. Už mě můžeš pomalinku i cítit. Zatím tady dělám salta, mávám ti, krmím se a spinkám. Maminko, víš, jak Tě mám rádo?

18.10.2014 v 0:26 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 636 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Holát

Tedy, já bych u nás chtěl být pes.

„Mámo, dneska je počasí, že by ani manželku, sorry, psa nevyhnal.“ „Tedy, to je život pod psa.“ „Život je pes a my jsme jeho štěňata.“ Když soudím podle svých zkušeností, nemohu než nesouhlasit.

25.6.2017 v 16:27 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 109 | Diskuse

Jan Jílek

Sladké je žít

Premiéra dopadla dobře. Bylo plno a bavili jsme se dobře. Jak už to bývá, zkoušky byly hektické, občas bych zabil scénografku, když ne scénografku, tak herce.

25.6.2017 v 7:23 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 139 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Kdo by nechodil rád do kina?

Nedávno jsem někde četla, že lidi stále méně častěji chodí do kina. To pro mě je návštěva kina vždy zážitkem...

24.6.2017 v 9:57 | Karma článku: 6.67 | Přečteno: 210 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (I.)

(Povídka) Robert Bangoura sledoval z okna ubíhající kulisy římského předměstí. Kardinál propuštěný z kurie nepromluvil od chvíle, kdy nasedl do taxíku, který řídil stejně mlčenlivý společník. Poslední mohykán opouštěl Řím tiše.

24.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 750 | Diskuse

Jan Jílek

Čtu opravdu, co čtu?

Včera. Divadelní zkouška v malém, příjemném sálu a nakonec zajímavá diskuse, která strhla všechny účastníky. Hrajeme dnes.

24.6.2017 v 3:05 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 379 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1087
Momentálně jsem matkou čekatelkou, od toho se také odvíjí moje tvorba. Pokud budete mít zájem, můžete mé těhotenství sdílet spolu se mnou :-)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.