Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Každý strůjce svého štěstí

16. 06. 2013 14:07:15
Kdo opustí své vlastní pohodlí pro pohodlí ostatních, pouze ztratí co je jeho a nikdo mu za to neníí vděčen....

S Ivčou chodíme po obchodech už dlouho a nikdy pořádně nic nevybereme. Já mám větší velikost a ona jiný vkus. Zároveň to ale není na dlouho, proběhneme dva tři obchody a usadíme se do Spolku na nejlepší kafé v Brně. No a tam už to na dlouho bohužel je. Vždy se zavřeme do nějaké debaty. Dokážeme spolu probrat úplně cokoli. Snad kromě kojenců. K dětem máme obě celkově odpudivý názor. Já se bojím porodu a Ivča dětí. I když ji občas chytnu, jak se zakouká do fotky nějakého uslintaného mimina. Naštěstí se vzpamatuje rychle a obrázek zavře.

Nikdy jsem neujížděla na výbavičkách pro mimina, ani nevím, které kočárky jsou momentálně in. Nezajímá mě to a doufáím, že mě to nikdy zajímat nebude. Snažím se nebýt tou vesnickou puťkou, co jen doma vaří, pere, uklízí a stará se o potomky. Iveta je pravý opak. Až na ty potomky. Mě domácí práce baví až v momentě, kdy se mi nechce učit. A s holkama na kolejích jsme se shodly na tom samém. Že úklid místo školy je vůastně super zabiják času. Proto během zkouškového nemůžeme z přebytku kofeinu spát a máme nablýskané pokoje.

Iveta se mi delší dobu neozvala. Volala jsem ji a nebere mi telefony. Nelámala jsem si hlavu. Asi si konečně někoho našla a tráví s ním víc času, než se starýma kamarádkama. Za chvilku jsem to nechala býát. Proč se rtaky stresovat. Navíc by mi určitě volala její maminka. Takže jsem Ivči nechala volnost, aby si mohla svůj možný nový objev pořádně užít.

Po třech měsících už mi to připadalo divné. Iveta se neozývala. Volala jsem její mamince a ta o ní taky nic nevěděla. Začala jsem být nervózní. Ovšem stále jsem si říkala, že je v pohodě. Podvědomí mi ale nedalo pořádně spát. Byl konec prázdnin. Zkouškové jsem zvládla v pořádku, protože jsem neměla pořádně s kým chodit do města a na procházky. Můj přítel byl pořád v práci a tak jsem měla čas na učení se. Už ani ten úkllid nebavil, protože nebylo co uklízet. Na začátku září jsem se nastěhovala zpátky na koleje a rezervovala místo pro Ivetu. Co kdyby se umoudřila a bydlela opět se mnou?

No čas pořád šel dál, žačala škola a Iveta se neobjevila. Bylo to divné. Její maminka mi každý den volala, jestli se náhodou Ivetka nenašla. Dokonce mobiilizovala i policii, ale ta nic nevyřešila. Po Ivetě se slehla zem. Nechtěla jsem se s tím smířit. Objížděla jsem město a heldala ji taky. Znala jsem místa, kam ráda chodila a kde by teoreticky mohla být. Obvolala jsem všechny její známé, co měla na Facebooku. Stále nic. Byla jsem z toho špatná, ale říkala jsem si, že pro své zmizerní měla asi důvod.

Po čase jsem ji opravdu hledat přestala. Její maminka se s tím ale nedokázala smířit. Věděla, nebo spíš tušila, že Iveta někde je a že žije. Měla o ní stále obrovský strach. Tahleta myšlenka ji uklidňovala. Dokonce jsem za ní na sever Čech občas přijela a poslouchala jsem její nářek. Obě jsme se hodně sblížily, byla něco jako moje druhá máma. Ona potřebovala se o někoho starat, a já rodiče neměla. Kolikrát jsem u ní i přespala. Byl to krásný vztah.

Cestou ze severu Čech byla na D1 zácpa. Vzala jsem to po okresnáích silnicích a do Brna vjela z jiného směru. Měla jsem hlad a tak jsem zaparkovala někde v Lískovci a šla se najíst. Vzhledem k tomu, že jsem v této čtvrti nikdy nebyla, bloudila jsem. Alespoň jsem měla čas to projít. VB mobilu jsme měla navigaci, nebála jsem se, že už se nedostanu zpátky. Bloudila jsem ulicemi, však co s načatým dnem, a koukala na domy a okolí. Lidé v zahradách grilovali, radovali se, koupali se v bazénech. Byl začátek léta. Jeden dům mi to ale neseděl. Byl takový starý, rozbitý. Dvěře otevřené a tam křik. Nevydržela jsem to a vběhla dovnitř...

Stála jsem jak opařená. Nemohla jsem se vzpamatovat a málem jsem se sesunula k zemi. Ta žena mi byla povědomá. Až moc podobná Ivetě. Bylo mi to jasné. Nad ní stál muž a držel ji za vlasy. Co se to proboha stalo? Vrhl na mě opravdu nechutný pohled. Vyběhla jsem z domu a on utíkal za mnou. Pak to vzdal. Zavolala jsem policii a ta přijela. Nahlásila jsem jim, že jsem našla pohřešovanou osobu.

Pak už to šlo rychle. Ivetu sebrali a chlapa taky. Chvíle vyslýchání byla neuvěřitelně dlouhá. Ivetu pak pustili. Čekala jsem ji na chodbě. Už jsem s ní rok a půl nemluvila. Vzala jsem ji do auta a odjela s ní ke mě. Dala jsem jí moje oblečení a poslala jí do sprchy. Jak se umyla, došla a začala plakat. Ptala jsem se jí, co se stalo. Nebyla moc výmluvná. Večer, co se neozvala byla na diskotéce. Sbalil ji tam nějaký pitomec a odvedl ji k sobě. Iveta otěhotněla a nemohla to říct doma, proto u něj zůstala. Potratila a dělala mu služku. Ne, nebyla spokojená, ale neměla se kam vrátit. Peníze promrhala a s dítětem na krku by ji prý nikde nechtěli. Potrat byl nečekaný. Ležela přes noc v nemocnici a pak šla na reverz za ním, neměla ani peníze na nemocniční péči. Dodnes nechápu proč. Mohla jhít přece domů.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem ji našla práci a přemluvila ji, ať dodělá školu. Zavolala jsem její mamince, aby dojela do Brna a všechno si to vyříkali. Nevěřili byste, jakou měla maminka radost. Nic ji nezajímalo víc, než její dcera. Iveta se po pár měsících dala do kupy.

Bylo to rychlé, našla si jiného muže, doděla a školu a otěhotněla znovu. Měla malou uslintanou holčičku, kterou nazývala ze srandy vetřelec. A já konečně získala přehled o tom, jaký kočárek se právě vozí.

Autor: Michaela Beránková | neděle 16.6.2013 14:07 | karma článku: 6.86 | přečteno: 437x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Anna Lukšová

Přitahují se protiklady ve vztahu?

Určitě jste se setkala s názorem, že se protiklady přitahují. Je to opravdu tak? Nebo to ve vztazích neplatí? Na to se zaměříme v dnešním článku.

21.10.2017 v 16:29 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 231 | Diskuse

Michaela Seibertová

Podle tváře poznáš lháře, aneb proč jsem nevolila

„Ne, já volit nejdu. Všichni tam lžou,“ byla moje odpověď na dotaz mého muže, zda půjdu svůj hlas vhodit do urny. „Jak to víš?“ byla jeho další otázka. „Poznám to z pohybu jejich rukou, těla a výrazu obličeje.“

21.10.2017 v 8:27 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 1021 | Diskuse

Alena Suchopárová

Kterak jsem si vytáhla lístek.

K drobné zmínce o našem oddělení IT jsem již v minulosti odvahu sebrala. Pravda, nasrala jsem tím tři čtvrtiny čtenářů blogu IDNES, protože ti všichni očividně v oddělení IT pracují. Tedy aspoň dle komentářů soudě.

20.10.2017 v 22:05 | Karma článku: 21.80 | Přečteno: 747 | Diskuse

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Andrea Hynková

Když je chlap prostě jen orgán

Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.

19.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 40.14 | Přečteno: 8247 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1105
Momentálně jsem matkou čekatelkou, od toho se také odvíjí moje tvorba. Pokud budete mít zájem, můžete mé těhotenství sdílet spolu se mnou :-)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.