Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem blázen

11. 07. 2014 3:54:00
Jak to dopadá, když prostě vypadnete. Nechcete o ničem slyšet. Opustíte rodinu. Bloudíte nočními ulicemi úplně cizího města, bez myšlenek. Nevíte co a kam. Nevíte jak a proč, ale nemáte sílu na to tu situaci řešit. Nevíte co chcete, ale přitom víte co nechcete..

Vždycky jsem si myslela, že mí přátelé mají pohodový a zábavný život. Život plný štěstí, lásky, bez problémů, plný večerů strávených v hospodách a lásek na jednu noc. V podstatě to tak vidím dodnes. Spokojené obličeje na fotkách, které se objevují na sociálních sítích, historky, zážitky. Dny plné něhy strávené se svou drahou polovičkou, společné zájmy, koníčky.

Já jsem jiná. Celý den se flákám sama. Mám problémy, které jsem si způsobila sama, dochází mi nápady a dělám jednu blbost za druhou. Dokážu totálně podělat cokoli, co se kolem mě mihne. Nemám nápady a kamarády na trávení společenských večerů, sama se neumím chovat ve společnosti. Jsem upřímná, ale někdy ve špatnou chvíli, o něčem jen mlžím a lžu.

Sbalit se a odjet byl snad jediný nápad toho dne. Schylovalo se k průšvihu, všechno prasklo. Musela jsem si přetrpět hysterickou scénu u mě v práci. Neměla jsem na cestu. A teprve potom se začali ukazovat opravdoví přátelé. Jeden mě založil penězi na jízdenku, druhý mi byl zamávat až k autobusu. Nejela jsem daleko, jen z Brna do Prahy, ale daleko od všeho, co znám. Co jsem měla ráda. Co mám ráda.

Skončila jsem v devět večer. Byla jsem rozhodnutá, jen mi chyběl ten správný impuls. Jeden mi fandil, druhý mi to rozmlouval. Já si šla tak nějak za svým, Bráchovi jsem nezvedala telefon a bylo mi líto mých blízkých, kteří na mě čekali doma a strachem vůbec nespali. Chodily mi smsky se žádostmi o to, ať se vrátím. Posílal mi je, nyní už můj bývalý přítel. Nereagovala jsem. Neodpovídala. Jen jsem jednou poslala smsku, že jsem v pořádku, ať mě nehledají. Takhle začala má dlouhá cesta.

Silnice se vlekla. Po dálnici to nebyl taky žádný med. Neměla jsem kde složit hlavu, ačkoli jsem tvrdila, že ano. Bylo mi trapně, ale nešlo z toho už vystoupit. Cestu jsem chtěla prospat. Byla jsem unavená z dvanáctihodinové šichty. Zavřená v obchoďáku. Prostě to nešlo.

Těsně před příjezdem jsem zavolala dobré známé, jestli se můžu stavit. Všechno jsem jí vysvětlila a ona mi otevřela náruč. Málem jsem brečela, ale jela jsme k ní. Nic jiného mi nezbývalo. Bylo to neuvěřitelné. Vždyť jsem měla spát doma vedle Lukáše a nyní jsem tady. Procházela jsem se noční Prahou a čekala na spoj, který jel k mé známé.

U ní jsem se vyvztekala, vybrečela, zasmála a docela v klidu jsem usnula. Ráno po mě sice byla sháňka, ne však taková, jakou jsem čekala. Klasicky jsem vstala. Nasnídala se, zapálila si cigáro. Nakonec jsem si musela jít koupit věci, bez kterých jsem se neobešla, protože jsem odjela jen s pitím a kabelkou. Klíče jsem nechala doma. Nyní už jsem se neměla kam vrátit. Začala jsem nový život.

Postupně mi do Prahy cestovaly věci. Zdaleka je nemám všechny, ale na této situaci se usilovně pracuje. Zažádala jsem si o přeřazení na jinou pobočku, zablokovala důležité zvědy na mém Facebooku. Naštěstí jsem znovu začala komunikovat s rodinou. A problémy se záhy začaly řešit. Chtěla jsem se v nich plácat sama. Vždyť ono by to nějak dopadlo, je mi přece 23, to si musím vyřešit sama. Jenže se do toho vložila mamina a začal zase horor.

Moje matka nade mnou potřebuje mít neustálou kontrolu. Bojím se, že se jí nikdy nezbavím. To bych musela asi nejdřív zdechnout. Je to pro mě bezvýchodná situace. Chodím do školy jen proto, aby ona měla odečty z daní. Není to směšné? Co mám udělat víc? Připadám si jako puberťák, co bojuje s vlastním vnitřním odporem vůči rodičům. Ale ve třiadvaceti si myslím, že je tento odpor zcela normální.

Snad to dobře dopadne. Ke své rodině už necítím lásku, snažím se si najít jinou rodinu. Nyní vím, že mi ta stará sice pomůže, ale pod podmínkou neustálé kontroly toho, co právě dělám a kolik mám peněz. Nedej Bože, abych nestudovala. Přemýšlela jsem nad změnou čísla, ale to je mi prd platné. Stejně si ho zjistí. A navíc mám k číslu vázané společnosti, u kterých jsem registrovaná a jeho změnou jen zabiju čas a zbytečně se namáhám. Kolikrát jsem nechtěla volat matce, kolikrát mě její volání obtěžovalo. Nesnáším je. S odstupem času tady jsem zjistila, že bych se v problémech šplouchala raději sama, než abych musela někomu do konce života ukazovat, co zrovna dělám.

Teď jsem se tu vypsala. Vykecala. Vybrečela a vyvztekala. Smála jsem se své vlastní hlouposti a této šílené situaci. Nepomohlo mi to. Nyní si myslíte, že jsem magor. Budu tu číst vaše komentáře, jak dělám všechno špatně a že si rodiny musím vážit. Nemusím, to jsem klidná. Jenže když si nevážím vlastní rodiny, dokážu vůbec ještě někoho milovat? Dokážu mít vlastní rodinu...?

Autor: Michaela Beránková | pátek 11.7.2014 3:54 | karma článku: 6.16 | přečteno: 537x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Bohušu, vypověz memorandum a dovolená … hlavně už nic něrob!

Volby ukázaly, že lidé už Vás mají dost. Takže vypověz to neškodné memorandum a vem si dovolenú ... ale hlavně už nic něrob, žádné omylem přijeté Euro apod.

22.10.2017 v 9:39 | Karma článku: 29.20 | Přečteno: 601 | Diskuse

Helena Vlachová

Tchyně s dálkovým ovládáním

Je hezké, když rodiče milují své děti. Je hezké, když děti své rodiče poslouchají. Jenže vše do času. Má dospělý syn poslouchat svou matku? Má ji upřednostňovat před svými partnerkami?

22.10.2017 v 8:04 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 506 | Diskuse

Eva Sádecká

Sláva koncům

Většinou se oslavují nové začátky. Kdo ale oslavuje konce vztahů, zaměstnání, situací, které už dávno nevyhovují? Dokážeme je naplno procítit a jít dál?

21.10.2017 v 20:36 | Karma článku: 5.36 | Přečteno: 182 | Diskuse

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 397 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 883 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1105
Momentálně jsem matkou čekatelkou, od toho se také odvíjí moje tvorba. Pokud budete mít zájem, můžete mé těhotenství sdílet spolu se mnou :-)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.